• betlém
  • formy na sýr
  • Daniel Krejčí při práci

Vítejte

Jmenuji se Daniel Krejčí, jsem výrobcem luků a uměleckým řezbářem. Mé řezbářství je na samém západě Čech, v Krušných horách.

Na těchto stránkách se seznámíte s mou řezbářskou tvorbou, ale také se dozvíte něco o lukostřelbě.
V Galerii se můžete podívat na některé mé výrobky a postup při jejich výrobě.
V Obchodě si pak můžete vybrat a objednat vše, co vyrábím.

Ukázky řezbářského řemesla

Potkat se se mnou můžete na různých akcích jako jsou historické trhy, městské slavnosti a podobně. Na stánku mívám většinu sortimentu, který na těchto stránkách vidíte. Také předvádím vyřezávání dřevěných plastik.



Najděte nás na Facebooku

Co Vám nabízím?

ŽERLICE

Žerlice jsou můj autorský výrobek. Už samo slovo je originální, jde o zkratku slov "žertovné lžíce". Žerlice jsou ručně vyřezávané lžíce z lipového dřeva, které mají nečekané tvary. Jsou určené pro dekoraci, jako netradiční dárek. Stále vyrábím nové druhy, mám nové nápady. Mohu ale vyrobit žerlice přímo na přání, ať už podle nákresu nebo podle zadaného tématu.

BASRELIÉFY

Basreliéfy jsou plastické obrázky vyřezané do destičky nejčastěji z lipového dřeva. Zde jsou ukázky mé práce, ale po domluvě mohu navrhnout bareliéf podle požadavků nebo vyřezat podle dodané předlohy.

FIGURÁLNÍ ŘEZBY

Vyřezávané figurky jsou nejčastěji z lipového dřeva. Zde jsou ukázky mé práce, ale po domluvě mohu vyřezat figurku podle požadavků.

SVÍCNY

Svícny z různých druhů dřev točené na soustruhu. Velikost se pohybuje od velikosti mandarinky po grapefruit. V těle svícnu je vybrání pro čajovou svíčku. Větší svícny jsou dlabané z jednoho kusu dřeva. Svíčky se napichují na mosazné svícny. Počet a umístění svíček i velikost svícnu je možné dohodnout.

BETLÉMY

Betlémy jsou tvořené nejméně svatou trojicí, tedy Pannou Marií, svatým Josefem a Ježíškem. Tyto figurky mohou být doplněny jednoduchými jesličkami, chlévem, zvířátky, dalšími postavami, stromečky a betlémskou hvězdou. Na přání mohu vyrobit i betlémy zcela speciální.

Nástroje, které vyrábím:

DLÁTA

Dláta jsem si začal vyrábět pro svou potřebu. Velký zájem o ně mě však dovedl k tomu, že jsem je začal také prodávat. Sám je denně používám a jsem s nimi velice spokojen. Dláta jsou určena pro vyřezávání v ruce bez použití paličky. Pro drobnou figurální řezbu jsou vhodné kapkovité rukojeti, pro reliéfní delší osmihranné rukojeti. Dláta jsou vyrobena z wolfram-chromového plechu nebo vybroušena z HSS oceli.

NOŽE

Čepele jsou vybroušené z HSS materiálu. Vybrat si můžete nože pravé, levé nebo univerzální. Čepele mají různé tvary i délky, je nutné vybrat si je podle účelu. Střenky jsou dřevěné různých tvarů i rozměrů.

LEŠTÍCÍ KOTOUČE A PASTY

Leštící kotouče jsou vyrobené z tvrdé kůže. jsou určené pro stojanové vrtačky od třístupňových až po šestistupňové. Jsou v rozsahu průměrů od 50 do 120 mm. V kombinaci s leštící pastou jsou velmi účinné pro ostření dlát a nožů.

LUKOSTŘELBA

Výroba luků je jednou z hlavních částí mé práce. Možností internetových stránek však chci využít nejn k prezentaci svých výrobků, ale také k představení lukostřelby jako sportu.
Proto jsem do této části zařadil historii lukostřelby v dějinách lidstva, najdete tu základní rozdělení luků a také několik rad, jak si vybrat správný luk, co vše k lukostřelbě potřebujete a jak správně s lukem zacházet.
Vybaveni vědomostmi můžete směle objednávat v obchodě, dotazovat se, prostě pracovat na tom, abyste se zařadili mezi vyznavače jednoho z nejstarších sportů.

DĚJINY LUKOSTŘELBY

Nástroj, který změnil tvář světa

Luk umožnil člověku osídlit svět. Není to nadsázka. Asi před 50 tisíci lety přišel na světové kolbiště člověk moudrý s lukem v ruce a začal vládnout. Nepřátele odrazil dříve, než mu mohli ublížit, kořist skolil dříve, než si ho všimla a uprchla…
Jak k tak významnému objevu došlo? Mezi našimi prapředky se objevil bystrý pozorovatel, který si všiml, jak silně švihne mladý pružný stromek, když se ohne a prudce uvolní. Spojení se zmenšeninou oštěpu dalo vzniknout zbrani, která po další tisíce let měnila tvář světa. Pradávní lidé zjistili, že čím je luk delší, tím je větší jeho dostřel. Podle jeskynních maleb se dá odvodit, že pravěké luky dosahovaly délky přes dva metry. Také šípy byly dlouhé, měly až jeden metr. Hrot byl jen seříznutý do špičky, netrvalo však dlouho a šípy dostaly hlavice z obsidiánu. Byly těžší, rychlejší a ostřejší.

První armády lučištníků

Nejstarší armády už měly ve svých řadách jednotky lučištníků. Když se podíváme na asyrské lučištníky, zjistíme, že se po několik dalších století výbava lučištníků neměnila. Lukostřelci bojovali nejen v pěších útvarech, ale také na rychlých dvoukolových vozech. Byla z nich významná bojová síla. Nepřátelé byli zabíjeni na dálku a velkou rychlostí, aniž by sami válečníky ohrozili.
Řekové učinili z lukostřelby olympijský sport. Byl součástí her už od jejich počátku. Luk se stal také jedním ze symbolů bohyně lovu Artemis a vyzbrojen jím byl rovněž její bratr Apollon. Tuto symboliku si přenesli i do římského pantheonu jako Diana a Apollo. Lučištníci však nevymizeli ani z vojenských šiků. Antická vojska využívala střeleckou sílu stejně zdatně, jako jejich maloasijští předchůdci. Jedna ze známých historek pochází z bitvy u Thermopyl. Když se spartským vojákům doneslo, že Peršané na ně vypustí tolik šípů, že zastíní slunce, poznamenali: „To je dobře, alespoň budeme bojovat ve stínu.“ Luk jako typická zbraň pomalu přesouval na východ. Národy širých stepí jej dovedly k naprosté dokonalosti.

Šperk lukostřelby – reflexní luk

Skythové, Avaři, Hunové, Mongolové, Tataři, Turci. Stepní národy udělaly z nástroje kdysi vyřezaného z jediného kusu dřeva mistrovské dílo. Jejich reflexní luky byly poskládané z různých materiálů, které měly rozdílné vlastnosti. Různé druhy dřeva, rohovina z antilopích rohů, kůže a zvířecí šlachy v sendvičových vrstvách daly vzniknout luku, jenž nebyl velký, ale měl obrovskou tahovou sílu kolem 150 liber. Asijské národy natahují tětivu jiným způsobem, než Evropané. Nepoužívají prsty, ale palec. Malé rozměry byly důležité pro jezdce, kteří reflexními luky srazili na kolena okolní národy. Jejich expanzi zastavili až obrnění rytíři Evropy na jedné a Číny na druhé straně.

Lukostřelci rozhodují bitvy

Evropa šla jiným směrem. Luk tu byl stále vyráběn z jednoho druhu dřeva a dosahoval velkých rozměrů. Keltové a Germáni své jasanové a tisové luky dovedli ke konstrukční dokonalosti. První velkou bitvou, kterou do značné míry rozhodli lučištníci byla bitva u Hastings. Vojska Viléma, vévody normanského a anglosaského vévody Haralda II. se střetla 14. října 1066 u městečka Hastings. Nešlo o nic menšího, než o anglický trůn. Soudobý kronikář Vilém z Poitiers popisuje úvod boje: „Strašlivě vřeštěly rohy a normandská pěchota, blížíc se k Angličanům, dráždila je šípy, jež rozsévaly rány a smrt." Vyrovnanou bitvu asi rozhodl šíp, který trefil Haralda do oka. Smrt vůdce Anglosasů Normany povzbudila a ti dovedli bitvu ke konečnému vítězství. Mimochodem – právě v bitvě u Hastings se poprvé setkáváme s popisem užití kuší. Vojska vévody Viléma měla kušiníky jako úderné jednotky.
Opravdovou převahu vojska vybaveného lukostřeleckými sbory ukázala nejslavnější bitva Stoleté války. 13. srpna 1346 se dvacetitisícová armáda anglického krále Eduarda střetla u vesnice Crécy-en-Ponthieu se spojenými armádami vedenými francouzským králem. Měly trojnásobnou převahu a v jejich řadách byl i český král Jan Lucemburský se svými rytíři. Ano, dlouhý název francouzské vesnice známe pod českým jménem Kresčak. V čele francouzské armády byl šik janovských kušiníků. Jejich střely však neškodně dopadaly daleko před anglickými řadami. Zato déšť anglických půl metru dlouhých šípů, který se nepřetržitě snášel na nepřátele, měl drtivé následky. Většina z francouzských útoků skončila pod hroty anglických šípů. Jen málo z desítek tisíc mrtvých nezemřel na následky lukostřelby. Dokonce i Karel IV., který se boje účastnil po boku svého otce, si odtud odnesl zranění šípem.

Robin Hood & Long Bow

Nejslavnějším lučištníkem středověku je bezpochyby Robin Hood. Šlechtic bojující v křižáckých taženích s králem Richradem Lví srdce po návratu domů přišel vinou intrik o majetek, skryl se v Sherwoodském pralese a odtud vedl partyzánskou válku s princem Janem Lecklandem, který po dobu nepřítomnosti svého královského bratra vládl Anglii. Dodnes se vedou spory, zda byl Robin pouze literární postavou nebo skutečným bojovníkem. Pak by šlo o Roberta Earla of Huntigton, který je dodnes pohřben v Kirklerském opatství. Skutečností je existence jeho slavné zbraně, dlouhého anglického luku čili Long Bow. Luk byl vyroben z jasanu nebo tisu, byl dlouhý kolem dvou metrů a tahová síla byla až 175 liber, u běžného pak sto padesát. Vycházel z tradice dlouhých luků vyráběných Kelty a Vikingy. Ve středověké Anglii také vznikl systém výuky lukostřelců. Za vlády Jindřicha VIII. bylo povinností každého občana cvičit se v lukostřelbě. Výcvik elitních střelců začínal v osmi letech a cvičili až deset hodin denně.

Kjúdó, umění střelby

Umění udělali z lukostřelby Japonci. Bojové umění kjúdó popsal japonský mistr Heki Danjó v roce 1480. vyvinulo se z kjúdžutsu, válečné lukostřelby. Kjúdó je považováno za vrcholnou zkoušku sebe sama, tvořenou lukem, šípem a střelcem. Usiluje se v ní o zdokonalení vlastní osobnosti, což je odrazem cesty, o níž se mistr Anzawa vyjádřil takto: "Každé cvičení, které neobsahuje ducha cesty, může mít v sobě násilí. Střelba bez cesty je vždy střelbou průměrnou a degenerovanou." V kjúdó se oceňuje spíše koncentrace, harmonické pohyby spojené s dýcháním a dokonalou vědomou kontrolou tak, aby došlo k opravdovému splynutí těla a ducha, než pouhé zasažení cíle. Říká se, že kjúdó čistí mysl od zlých myšlenek a tím podstatně ovlivňuje individuální morálku.
Japonský luk je asymetrický, 1/3 délky je pod místem úchopu, 2/3 nad ním. Svou délkou 2,20 - 2,30 metru je nejdelším na světě. Horní část symbolizuje nebe, střední člověka a spodní zemi. Tětiva se napíná až za ucho střelce, šípy jsou proto velmi dlouhé. Už 1000 let se luky vyrábějí převážně z lamel bambusu. Šípy se střílejí v párech, jeden šíp je jin, druhý jang. Tětiva se natahuje palcem a šíp je veden po pravé straně luku, jak je zvykem u všech asijských lukostřelců.

Indiáni!

Většina dnešních lidí má luk spojený s Indiány. Původní obyvatelé obou amerických kontinentů byli vynikajícími střelci. V armádách Mayů a Inků sloužily sbory lukostřelců z amazonských pralesů, kteří dokázali trefit ptáka na několik metrů do oka. Navíc hroty jejich šípů byly otrávené, takže stačilo škrábnutí a protivníkovi nebylo pomoci. S tím se velmi dobře seznámili španělští dobyvatelé, kterým nepomohlo ani ocelové brnění. Severoameričtí indiáni používali luky hlavně k lovu, válečnou zbraní se staly až s příchodem bělochů. Boj na dálku se totiž neslučoval s indiánským pojetím válečné cti, která vyžadovala přímý kontakt s nepřítelem.

Zpátky domů

Historii lukostřelby u nás musíme zahájit opět v době kamenné. Hroty šípů z pazourku v archeologických nálezech jasně dokazují, že nejstarší obyvatelé české kotliny lovili pomocí luků a šípů. Prvními historickými obyvateli Čech byli Keltové, kteří, jak už víme, patřili také k vynikajícím lukostřelcům. Tisové háje na úbočích hor poskytovaly dostatek vhodného materiálu. Tis byl možná i proto uctíván jako strom zasvěcený bohyni smrti. Bronzové a železné hroty šípů patří k častým archeologickým nálezům. Je zajímavé, že bronzové hroty se nejčastěji odlévaly do forem, zatímco železné byly kované. Našly se také rovnače tětiv z pískovce a břidlicové chrániče rukou. Středověký rozvoj lukostřelby se Českému království nevyhnul a také česká armáda byla vybavena lukostřeleckými oddíly. Za panování Karla IV. dostali pražští lukostřelci svoji střelnici pod hradbami v blízkosti královského hradu u Prašné brány. Zatímco dříve se střelbě z luku věnovala převážně šlechta, za Karla IV. se lukostřelba stala cvičením pro každého. Lukostřelci dostávali přímou velikou podporu od samotného císaře, městských konšelů pražských a celé řady českých a moravských měst. Byly pořádány střelecké soutěže a jejich vyvrcholením byli lukostřelecké slavnosti o letnicích. Tomuto sportu se věnovaly všechny vrstvy občanstva, města soutěžila o nejlepší jednotlivce a družstva. Nejpočetnějším lukostřeleckým sborem byli lučištníci pražští. Rozvoj lukostřelby došel tak daleko, že se střílelo po všech pražských zahradách a začínalo jít o nebezpečnou zábavu. Aby se předešlo nebezpečí častých zranění, byly lukostřelcům trvale přiděleny říční ostrovy Štvanice a Střelecký ostrov.
V době pobělohorské lučištnické sbory zanikly, zmizely i početní výrobci luků, šípů a toulců. Třicetiletá válka přinesla na scénu moderní palné zbraně a luky se stávaly jen ozvěnou minulosti. Jedna z posledních zmínek o lukostřelcích jako součásti armády je v Jiráskově F. L. Věkovi, kde se vypráví o přehlídce vojska generála Suvorova na karlínském poli před tažením do Francie. Na přehlídce byly obdivovány útvary Tatarů s luky.

Elfí lukostřelci

Dnešní mládež má lukostřelce spojené především s žánrem fantasy a elfy. Tyto bytosti jsou vlstně takovou alegorií dávných bojovníků, žijí v souladu s přírodou, jsou ušlechtilí a jako luukostřelcům se jim nemůže nikdo rovnat. Ve fantasii je možné všechno, přesto právě lukostřelecké schopnosti elfů většina autorů odvozuje od starodávných lukostřeleckých postupů.
Jak je vidět, lukostřelbu má většina lidí stále spojenou s čímsi ušlechtilým. Luk se za tisíciletí pevně zapsal do lidského podvědomí. Neváhejte a vydejte na cestu s nástrojem, jenž prošel celé lidské dějiny.

Typy luků

PŘÍMÝ LUK

Ramena přímého luku jsou před napnutím v celé délce rovná. Mění se pouze jejich průřez, tj. od středu ke koncům se zužují. Jsou celkem přesné, ale jen na kratší vzdálenosti.
Některé přírodní národy používají takové luky ještě dnes a jako zbraň je nelze v žádném případě podceňovat. Rovněž u nás se opět rozvíjí střelba z přímých luků v kategorii long-bow (dlouhý luk).
V období vojenského rozmachu této zbraně (cca 1300-1500 n.l.) rostly postupně použité síly nátahu od 70 liber (1 libra = 0,454 kg) zhruba až na 160-170 liber, jak je možné spatřit v případě luků nalezených na potopené lodi Mary Rose. V podstatě jakákoli kultura, která používala luky pro vojenské účely, dospěla po jistém vývoji k podobnému výsledku, tedy luk 100-150 lbs a velmi těžké šípy z tvrdého dřeva. To se týká třeba Číny za kultury Man-chu, tureckých "artilery" luků, tak i feudálního japonska, kde Yumi dosahovala běžně 90 lbs nátahu. Výhoda silných luků spočívá ve schopnosti vystřelit velmi těžký šíp, který díky své hmotnosti a tím pádem i vysoké kinetické energii proráží nepřátelské zbroje.

REFLEXNÍ LUK

Dalším vývojovým stupněm je luk zvratný neboli reflexní. Je pro něj charakteristické, že při napínání tětivy na luk je třeba konce ramen zvrátit z jejich výrobního tvaru proti směru výstřelu. Konce ramen si však tendenci k návratu do tohoto výrobního tvaru viditelně zachovávají i při napnuté tětivě. Reflexy významně ovlivňují výkon luku i rychlost výstřelu. Výkon reflexního luku je podstatně vyšší, než výkon luku přímého. Luk se ale ve výstřelu chová neklidně a jeho zpětné rázy se přenášejí do střelcovy ruky. Rozkmit ramen má za následek i menší přesnost střelby.

DEFLEXNÍ LUK

Ve snaze odstranit negativní vlivy reflexního luku, byl vytvořen luk hluboký neboli deflexní. Střed luku je vyroben tak, že z něho vycházející ramena se výrazně naklánějí směrem ke střelci a to ještě před napnutím tětivy. Konce ramen jsou opatřeny reflexy, které jsou také u tohoto luku patrné i po napnutí tětivy. Výkon deflexního luku je nižší než u luku reflexního, ale ve výstřelové fázi se chová klidněji a co do přesnosti zásahů je spolehlivější.

DEFLEXNĚ REFLEXNÍ LUK

Ve snaze odstranit negativní vlivy reflexního luku, byl vytvořen luk hluboký neboli deflexní. Střed luku je vyroben tak, že z něho vycházející ramena se výrazně naklánějí směrem ke střelci a to ještě před napnutím tětivy. Konce ramen jsou opatřeny reflexy, které jsou také u tohoto luku patrné i po napnutí tětivy. Výkon deflexního luku je nižší než u luku reflexního, ale ve výstřelové fázi se chová klidněji a co do přesnosti zásahů je spolehlivější.

KLADKOVÝ LUK

Kladkové luky využívají při ohýbání ramen a tím napínání luku principu kladkostroje. Jsou opatřeny dvěmi kladkami, osazenými na koncích ramen, které mají, podle konstrukce luku a podle potřeb lukostřelců, různé velikosti i tvary. Kladky a tím i ramena, která jsou oproti reflexním lukům mnohem kratší, jsou propojeny napínacími lany, k nimž je připojena tětiva a nebo jsou lana i tětiva z jednoho kusu. Pro použití na závodech, pořádaných podle pravidel FITA, mohou mít kladkové luky výkon max. 60 lbs. Tento výkon je ale i tak velmi velký a při překonávání prvního odporu luku při nátahu je třeba krátkodobě vyvinout značnou sílu. Jakmile se ale do napínání luku zapojí kladky, poklesne postupně, podle typu kladek, potřebná napínací síla o 1/3 až o 2/3. Kladky po svém dotočení způsobí, že další napínání již není v podstatě možné, čímž signalizují ukončení nátahu. Během míření tedy střelec nedrží v tahu plný výkon luku, ale jen jeho část.

Jak vybrat luk

Správný výběr luku zajistí svému majiteli opravdový požitek ze střelby. Lukostřelba je sport fyzicky poměrně náročný, rekreační střelba by však měla přinášet především radost odpočinek.
Výkon luku je dán zejména silou, potřebnou k ohnutí ramen tak, aby bylo dosaženo požadované délky nátahu. Luk pak vloženou pomalou sílu dokáže přeměnit na sílu rychlou, která je usměrněna do jednoho bodu - hrotu šípu.
Síla, potřebná k napnutí luku na 28" ( 71 cm ), je na ramenech vyznačena v librách ( 1 lbs = 0,454 kg). Podle této hodnoty si může každý vybrat tak výkonná ramena, jaká potřebuje pro dostatečný dostřel při náměru, který ještě dovoluje na nejdelší vzdálenosti kvalitní míření. U mužů je obvyklá tahová síla 40 – 45 liber u žen o deset liber menší. V praxi je však výběr zcela individuální a vychází z tělesných proporcí a fyzické síly. Střelec s delším nátahem získává u stejného luku vyšší výkon než střelec s nátahem kratším. V poslední době se stále více uplatňuje zásada, že každý střelec by měl mít luk jen tak "těžký", jak pro svůj výkon nezbytně potřebuje. Přílišná námaha při napínání luku se časem projevuje chybami ve střeleckém stylu a u mladých střelců, kteří jsou ještě v tělesném vývoji, může dojít k nežádoucímu přetěžování postavy. Proto je třeba zejména při výcviku používat lehčí luky a zatížení zvyšovat postupně, s ohledem na potřebu dostřelit větší vzdálenost.
Pokud uvažujete o koupi luku, kontaktujte mne a společně vybereme přesně takový, který vám bude vyhovovat.

Potřebná výbava

Nezapoměňte, že pro lukostřelabu potřebujete i další nezbytné vybavení. Luk a šípy jsou samozřejmostí, ale měli byste se vybavit také hrániči předloktí a prstů, které napínají tětivu. Nejde o žádnou změkčilost, stejné vybavení používali lučištníci od nejstarších dob.

Bezpečnost při lukostřelbě

• Při střelbě používejte nepoškozené chrániče předloktí a prstů vhodné velikosti, případně chrániče hrudi.
• Vždy střílejte pouze na terč.
• Oděv střelců by měl být přiléhavý. Volný oděv je třeba sepnout. Veškeré šňůrky, které by při výstřelu mohly přijít do kontaktu s lukem, musí být zastrčeny.
• Dlouhé vlasy musí být svázány.
• Pro ochranu hrudi vyprázdněte náprsní kapsy.
• Obuv volte stabilní, nejlépe sportovní.
• Nezapomeňte před střelbou důkladně rozcvičit zatěžované svalové partie.
• Nasazování tětivy na luk nesprávným způsobem může vést k vážnému poranění.
• Poškozené náčiní nikdy nepoužívejte. Nevhodné a poškozené tětivy vyměňte.
• Luk napínejte jen na střelecké čáře.
• Používejte správně dlouhé šípy. Při přetažení těsně před uvolněním tětivy mohou krátké šípy zasáhnout luk a zlomit se nebo mohou projít rukou střelce.
• Používejte toulce, nebudete muset nosit šípy v rukou, což přispěje k bezpečnosti vaší i okolí.
• Při střelbě více osob zajistěte dozor na střelecké čáře.
• Střílejte vždy pouze z jedné střelecké čáry.
• Za žádných okolností nesmí nikdo střílet, pokud se někdo nachází na střelnici v blízkosti terčů. Šípy se mohou odrazit od terčů nebo se mohou odchýlit od původního směru.
• Na střelecké čáře zacházejte s luky a šípy opatrně, aby nemohlo dojít k zasažení nebo poranění ostatních střelců. Jakýkoliv nečekaný kontakt se střelcem v plném nátahu může zapříčinit, že střelec provede nesprávný výstřel, následkem čehož může dojít k úrazu.
• Střelci nesmí napínat luk takovým způsobem, který by omezoval v činnosti střelce stojící po levém a pravém boku.
• Luk je třeba udržovat ve svislé poloze, neboť jakékoliv naklonění vlevo nebo vpravo může překážet ostatním střelcům.
• Šípy nasazujte na tětivu až v okamžiku, kdy střelci stojí na střelecké čáře a zazní signál k zahájení střelby.
• Střelci, hlavně začátečníci se musí vyvarovat nebezpečnému jednání, jako je "šermování", vrhání šípy, motání se s lukem na střelecké čáře i mimo ni.
• Střelci se navzájem neobtěžují ani se neočekávaně nedotýkají střelce, mezi střelci musí být dostatečný prostor pro střelbu, aby při nátahu luku nedošlo ke vzájemnému kontaktu.
• V případě, že šíp spadne za střeleckou čáru, musí střelec počkat, dokud střelci po jeho stranách nepřestanou střílet a teprve potom si smí náčiní zdvihnout. Šíp, který není možné zdvihnout bez toho, aby střelec opustil střeleckou čáru, seberte až po ukončení střelby.
• Šíp, který se pořádně nezarazí do terče a zůstane viset přes terč, je třeba odstranit hned, jak si jej všimnete. Je nutné zastavit střelbu, jít k terči, zaznamenat bodovou hodnotu šípu (pokud je to třeba), vytáhnout šíp a znovu zahájit střelbu.
• Během chůze k terčům dávejte pozor na šípy zabodnuté do země nebo do terče. Končíky jsou velmi ostré, proto je nutné zdvihnout všechny šípy, které dopadly před terč, bez ohledu na to, komu patří.
• Při vytahování šípů z terče postupujte opatrně a dbejte na to, aby nikdo nestál těsně za vámi.
• Při hledání šípů zajistěte, aby někdo stál před terčem a zabránil další střelbě. Pokud vás není dostatek, umístěte před terč luk, aby ostatní střelci věděli, že tento terč není volný.
• Je nezbytné najít všechny šípy, aby nedošlo ke zranění osob.
• Nikdy neběhejte se šípy v rukou.

Ukázka z mé tvorby:

  • Postup výroby betlému

  • Žertovné lžíce

  • Heraldický sokol

    Heraldický sokol

  • Šachové figurky

    Šachové figurky

  • Vyřezávané dekorace

    Vyřezávané dekorace

  • Vyřezávaný obraz

    Vyřezávaný obraz

  • Vyřezávané krajinky

    Vyřezávané krajinky

  • Reliéfní řezba

    Reliéfní řezba

  • Vyřezávané svícny

    Vyřezávané svícny

Napište mi

Pokud mi chcete něco vzkázat, objednat si nějaký výrobek, nebo se na něco zeptat neváhejte a napište mi, případně zatelefonujte.